Dnes, podala organizace noyb podala stížnost proti populární online slovník dict.cc. Nařízení GDPR vyžaduje, aby souhlas byl svobodně udělen, informovaný, konkrétní a jednoznačný. Při návštěvě stránky dict.ccjsou uživatelé jedním kliknutím tlačeni k tomu, aby souhlasili se sledováním online ze strany neuvěřitelných 1 741 (!) „partnerů“. Uživatelé tak nemají šanci přesně zjistit, kdo má přístup k jejich údajům a jak jsou ve skutečnosti využívány. Ačkoli je dict.cc extrémním příkladem, požadavky na slepé vzdání se práva na soukromí ve prospěch nespočtu třetích stran jsou bohužel běžným jevem u webových stránek a aplikací spoléhajících se na online reklamu, a to i 8 let po vstupu GDPR v platnost.
Souvislosti. Společnosti zabývající se online reklamou se ve velké míře spoléhají na sledovánínávyků uživatelů při procházení webu, jejich zájmů, interakcí a polohy, aby jim mohly zobrazovat personalizované reklamy. Podle právních předpisů EU o ochraně soukromí je však online sledování ze své podstaty nezákonné. Společnosti proto musí požádat o váš souhlas s „vzdáním se“ vašeho práva na soukromí, pokud vás chtějí sledovat. Proto všude vidíte bannerové výzvy k udělení souhlasu. Problémem však je, že většina těchto bannerů žádá o váš souhlas pro stovky, ne-li tisíce online reklamních společností, které si vaše údaje navzájem sdílejí. Ačkoli se to původně děje kvůli invazivní online reklamě, údaje jsou často sdíleny a prodávány také zprostředkovateli dat pro jiné účely. Dokonce i orgány činné v trestním řízení z obou demokratických i autoritářských vlád nakupují taková data pro účely sledování.
Souhlas bez vědomí. dict.ccv žádost o souhlas v současné době zmiňuje 1 741 „partnerských“ společností, kterým by byl udělen přístup k zařízení a osobním údajům uživatelů. Přečtení všech jejich zásad ochrany osobních údajů by trvalo nejméně 170 hodin (i kdybyste každou z nich jen prolistovali po dobu 6 minut). To je více než celý týden na jednu jedinou žádost o souhlas. Navíc tito „partneři“ často uvádějí, že vaše údaje předávají ještě dál. Pro stěžovatele, stejně jako pro ostatní uživatele webových stránek, je tak prakticky nemožné pochopit důsledky svého „souhlasu“. Tato běžná praxe (viz např. www.repubblica.it, www.bergfex.de, www.fifa.com) činí získání „informovaného souhlasu“, jak jej vyžaduje GDPR, v podstatě nemožným.
Felix Mikolasch, právník specializující se na ochranu osobních údajů v organizaci noyb:„Trvalo by dny či dokonce týdny, než by si člověk řádně přečetl a porozuměl zásadám ochrany osobních údajů 1 741 společností. Je absurdní předpokládat, že by to umožnilo učinit informované rozhodnutí.“
Stížnost podaná v Rakousku. Organizace noyb nyní podala stížnost u rakouského úřadu pro ochranu osobních údajů, protože dict.cc nemá platný právní základ pro zpracováníúdajů stěžovatele. Žádáme rakouský úřad pro ochranu osobních údajů, aby nařídil online slovníku vymazat protiprávně zpracované údaje – a informovat všechny příjemceúdajů stěžovatele o tomto vymazání. Dále noybnavrhuje uložení pokuty, aby se v budoucnu předešlo podobným porušením. Úřad může rovněž vydat širší zákaz nebo vzhledem k obecnému významu této záležitosti postoupit věc Evropskému sboru pro ochranu osobních údajů k posouzení.
Martin Baumann, právník specializující se na ochranu osobních údajů v organizaci noyb: „Souhlasit s tím, aby tisíce‚partnerských‘ společností využívaly vaše osobní údaje, se nejen zdá být nesprávné, ale skutečně to nesprávné je. Úřad pro ochranu osobních údajů musí této praxi konečně učinit přítrž.“
