Nejčastěji uplatňovaným právem podle GDPR je právo na přístup k vlastním osobním údajům, které zpracovávají společnosti. Koneckonců je to často nezbytný předpoklad pro zjištění, zda existují nepřesné nebo protiprávní osobní údaje, které je třeba opravit či vymazat. Nová analýza organizace případů ukazuje: Pouze 16,5 % všech žádostí o přístup noyb zaslala společnostem za posledních 8 let, obdrželo uspokojivou odpověď, zatímco 53,7 % odpovědí bylo neúplných – a téměř 30 % zůstalo zcela bez odpovědi. Jinými slovy: zatímco společnosti lobují v Bruselu za omezení práva občanů na přístup k údajům kvůli údajnému „zneužívání“, skutečným problémem je nedodržování předpisů právě ze strany těchto společností.
Nejde o „zneužívání“ ze strany subjektů údajů, ale ze strany firem. V důsledku intenzivního tlaku ze strany lobbistů (zejména ze strany německého průmyslu) návrh Evropské komise nazvaný „Digital Omnibus“ argumentuje, že je třeba omezit práva subjektů údajů podle GDPR. Mezi navrhované změny patří zejména omezení práva na přístup (v článku 12 odst. 5 a 15 GDPR) na „účely ochrany osobních údajů“, což je odůvodněno údajně rozšířeným „zneužíváním“ tohoto práva. To znamená například, že pokud zaměstnanec využije žádost o přístup k údajům v rámci pracovního sporu ohledně neproplacených hodin – například za účelem získání záznamu o odpracovaných hodinách –, zaměstnavatel by ji mohl zamítnout jako „zneužívající“. V praxi by to výrazně omezilo práva, která mají Evropané vůči společnostem.
Max Schrems: „Evropská komise podlehla silně zneužívanému lobbistickému narativu, že právo na přístup k údajům je neustále ‚zneužíváno‘, zatímco ve skutečnosti jsou to převážně společnosti, které tyto zákony porušují.“
Údaje z praxe: 83,5 % žádostí o přístup nebylo řádně zodpovězeno. V praxi však hlavním problémem týkající se práva na přístup nejsou „zneužívající“ stížnosti, ale obrovské množství žádostí, které nedostávají řádnou odpověď. To také vysvětluje, proč se značný počet stížností podaných u orgánů týká absence úplné odpovědi na žádosti o přístup. Chcete-li získat lepší přehled o tom, jak společnosti nakládají s právem na přístup, noyb analyzovala 121 žádostí o přístup, které byly podány v souvislosti s noyb od roku 2018*. Výsledky jsou jasné: pouze 16,5 % těchto žádostí obdrželo uspokojivou odpověď, zatímco 53,7 % bylo neúplných – a téměř 30 % nebylo zodpovězeno vůbec. Celkově nebylo 83,5 % žádostí zodpovězeno v souladu se zákonem.
Velké technologické firmy shromažďují vaše data, ale nechtějí vám k nim poskytnout přístup. Je pozoruhodné, že velká část analyzovaných žádostí o přístup byla podána u velkých technologických firem, které obvykle disponují automatizovanými nástroji pro vyřizování těchto žádostí. Přesto většina z nich obdržela buď neúplnou odpověď, nebo žádnou odpověď vůbec. Tento problém pozorujeme napříč všemi případech organizace noyb případech – a výsledky by pravděpodobně byly ještě horší pro subjekty údajů, které nemají právní zastoupení ani prostředky k zasílání opakovaných žádostí. Naše případy proti společnostem TikTok, AliExpress a WeChat jsou toho dokonalým příkladem: navzdory opakovaným následným žádostem v reakci na neúplnou odpověď na žádost o přístup společnosti stále nesplnily původní žádost. Stěžovatelům tak nebylo možné ověřit, zda byla jejich data zpracována v souladu s GDPR. Dalším dobrým příkladem je náš případ proti reklamnímu zprostředkovateli Xandr (dceřiná společnost Microsoftu), který v roce 2022 vykázal ohromující 0% míru odpovědí na žádosti o přístup a výmaz.
Žádosti o přístup nepředstavují významnou pracovní zátěž. Zároveň byla nedávno zveřejněná průzkum průzkum jasně ukázal, že většina (více než 70 %) pověřenců pro ochranu osobních údajů (DPO) působících ve firmách se domnívá, že práva subjektů údajů – a zejména právo na přístup – nepředstavují významnou pracovní zátěž, ačkoli jsou užitečným nástrojem pro ochranu práv lidí.
Nic není definitivní. Naštěstí jsou návrhy Komise na změnu GDPR právě jen tím: návrhy. O balíčku „Digital Omnibus“ se v současné době stále jedná v Evropském parlamentu a v Radě a již se setkal s výrazným odporem. noyb neustále usiluje o zachování a posílení práv subjektů údajů. Tato analýza totiž jasně ukazuje, že orgány již nyní nedostatečně prosazují (a dodržují) právo na přístup k údajům. Další omezení by poškodilo miliony lidí v Evropě.
*Poznámka k metodice: analyzovali jsme všechny žádosti o přístup k údajům, které byly podány v souvislosti s případy organizace noyb od roku 2018. Poté jsme se ujistili, že jsme zahrnuli maximálně dvě žádosti na jednu společnost, abychom nezkreslili celkový obraz. Zůstalo nám tak 121 žádostí o přístup k údajům.
