Komentář Maxe Schremse v rakouských novinách "Der Standard" k předplatnému typu "PUR-Abo" od DerStandard.at
'Chtěli byste mít trochu více soukromí? - Pak musíte platit 6 eur měsíčně'
Od Vídně přes Berlín až po Brusel reagovali mnozí odborníci a právníci s nedůvěrou na rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů (DSB) z tohoto týdne. ',Plať, nebo se vzdej základních práv' není přesně to, co nové GDPR myslelo 'dobrovolným' souhlasem. Vzhledem k tomu, že se takto chová právě "Der Standard", ubližuje to zejména mně"
Dobrovolný souhlas?
Co se stalo? Se zavedením GDPR by uživatelé měli dostat dobrovolnou volbu "ano nebo ne" pro zpracování údajů. Souhlas přece není nic jiného než dobrovolné vzdání se základního práva na soukromí.
Pro průmysl je to obtížné, protože bannery se soubory cookie se denně zobrazují na stovkách webových stránek. Tam máte často jen možnost kliknout na "ano". Namísto "ano nebo ne" nabízí "Der Standard" (poměrně kreativní) možnost "ano nebo 6 €". Jeden uživatel podal stížnost u dozorového úřadu ("DSB").
Reklama ≠ Cílení ≠ Sdílení údajů
Na webových stránkách "Der Standard" získáte soukromí pouze "v balíčku" se svobodou reklamy. To není technicky ani ekonomicky nezbytné: reklama, cílení a personalizace jsou různé věci - i když to lobby ráda prodává v jednom balíčku.
Reklama je pro všechny stejná (např. v tisku). Kdyby byla personalizace nezbytně nutná, televize podporovaná reklamou by už dávno neexistovala. 'Der Standard' také nabízí společnostem, aby inzerovaly necíleně na internetu.
Dokonce i cílení má mnoho variant šetrných k soukromí - např. geografické, časové nebo kontextové (reklama na auta na stránce auto).
Personalizovaná reklama (často díky sdílení dat se stovkami externích cílových společností) je jen jednou z podkategorií cílení, která dále snižuje rozsah odpadu a zvyšuje zisky. Vzhledem k extrémní inflaci cen reklamy je i to sporné ("Race to the Bottom").
Právě toto rozdělení DSB svým rozhodnutím neprovedl - klade rovnítko mezi reklamu a přenos dat a dochází k závěru, že modely podporované reklamou vždy vyžadují nějaký druh přenosu dat.
Ekonomická stránka
V rámci naivního posouzení situace se "Der Standard" musí dostat na zhruba 30 až 90 centů na jednoho online uživatele měsíčně. Za verzi bez reklam si tedy noviny účtují 6 až 20krát více peněz. V důsledku toho je odmítnutí souhlasu extrémně nákladné a dokonce občanskoprávně sporné(laesio enormis). Částka je ještě nižší, pokud se nepočítá celá reklama, ale pouze zvýšení prodeje díky personalizaci reklamy.
DSB však srovnává tento typ online předplatného s předplatným tisku za 47 EUR - a proto dochází k (absurdnímu) závěru, že uživatel by ze souhlasu ekonomicky profitoval.
Alternativy?
DSB ist se dále odvolává na "dobrovolnost", neboť lidé by mohli využívat jiná média ("ber, nebo nech být"). V praxi je to iluzorní, protože téměř všechny platformy online médií předávají údaje naprosto stejným společnostem (např. Google), lidé chtějí číst exkluzivní články a v době Twitteru a Facebooku mění poskytovatele médií.
Média vstupují do sporu o "Pay or Okay"?
Politici, úřady a ochránci spotřebitelů se do médií pouštějí jen neradi. Panuje také shoda na tom, že kvalitativní média musí být lépe financována. Média by však mohla vstoupit do průlomu pro mnoho pochybných společností. Pokud převládne "zaplať, nebo dobře", platí to pro všechny.
Každá společnost by mohla zavést "předávání údajů nebo placení". Toto "Chcete mít trochu více soukromí? - Pak to bude 6 eur měsíčně' by bylo možné od smlouvy na mobilní telefon až po jízdenku na vlak. V důsledku toho se lidé, kteří zrovna nevyhráli v loterii, budou pravděpodobně svých základních práv "dobrovolně" vzdávat neustále.
Úroveň soudní moci bude muset rozhodnout
Vzhledem k tomu, že se jedná o zásadní otázku ochrany osobních údajů, plánuje proto naše sdružení (noyb.eu) nechat tuto otázku znovu objasnit s využitím všech faktů DSB. Protože se vším pochopením pro financování kvalitních médií a svou loajalitou k "Der Standard": Člověk by neměl posilovat ekonomickou situaci nuceným přenosem dat.
