Nyní pracujeme na podrobné analýze, která bude v nejbližších dnech zveřejněna na stránkách noyb.eu.
První reakce: Výkonné nařízení o dohledu v USA pravděpodobně nesplní požadavky práva EU
Více než šest měsíců po "principiální dohodě" mezi EU a USA podepsal americký prezident Joe Biden dlouho očekávaný exekutivní příkaz, který má respektovat dřívější rozsudky Evropského soudního dvora (ESD). Tím mají být překonána omezení při předávání údajů mezi EU a USA. SDEU požadoval, aby (1) sledování ze strany USA bylo přiměřené ve smyslu článku 52 Listiny základních práv (LZPS) a (2) aby existoval přístup k soudní ochraně, jak vyžaduje článek 47 LZPS. Zdá se, že Bidenův nový exekutivní příkaz nesplňuje oba požadavky. Existuje nepřetržitý "hromadný dohled" a "soud", který není skutečným soudem.
Výkonný příkaz. Exekutivní příkaz je interní nařízení prezidenta USA v rámci federální vlády, ale není to zákon. Dříve byla tato záležitost upravena příkazem prezidenta Obamy z roku 2014 nazvaným PPD-28. Je sice dobře, že naše soudní spory nyní vedou k reakci prezidenta USA, ale tento interní prezidentský příkaz problém pravděpodobně nevyřeší:
Hromadné sledování pokračuje prostřednictvím dvou typů "proporcionality". USA zdůrazňují, že nový exekutivní příkaz používá formulaci práva EU ("nezbytné" a"přiměřené" jako v článku 52 CFR) namísto dřívějšího termínu"co nejvíce přizpůsobené " použitého v oddíle 1 písm. d) směrnice PPD-28. To by mohlo problém vyřešit, pokud by se USA řídily stejným chápáním a rovněž uplatňovaly test proporcionality podle Soudního dvora EU.
I přes změnu těchto slov však nic nenasvědčuje tomu, že by se masové sledování v USA v praxi změnilo. Takzvaný "hromadný dohled" bude podle nového exekutivního příkazu pokračovat (viz oddíl 2 písm. c) bod ii)) a veškeré údaje zasílané americkým poskytovatelům budou i nadále končit v programech, jako je PRISM nebo Upstream, a to navzdory tomu, že SDEU dvakrát prohlásil americké zákony a postupy dohledu za"nepřiměřené" (podle evropského chápání tohoto slova).
Jak je to možné? Zdá se, že EU a USA se dohodly, že do exekutivního příkazu opíší slova"nezbytné" a"přiměřené", ale nedohodly se, že budou mít stejný právní význam. Pokud by měla stejný význam, musely by USA zásadně omezit své systémy hromadného sledování, aby vyhovovaly chápání "přiměřeného" sledování ze strany EU.
Max Schrems, předseda noyb.eu:"EU a USA se nyní shodují na používání slova "přiměřený", ale zřejmě se neshodnou na jeho významu. Nakonec převládne definice Soudního dvora EU - což pravděpodobně opět zabije jakékoli rozhodnutí EU. Evropská komise opět zavírá oči před americkým právem a umožňuje pokračovat ve sledování Evropanů."
"Soud" není skutečný soud. Výkonný příkaz má také přidat nápravu. Nyní bude existovat dvoustupňové řízení, přičemž prvním stupněm bude úředník podřízený řediteli národního zpravodajství a druhým stupněm bude "soud pro přezkum ochrany údajů". Nebude se však jednat o "soud" v běžném právním smyslu článku 47 Listiny nebo Ústavy USA, ale o orgán v rámci výkonné moci vlády USA. Nový systém je vylepšenou verzí předchozího systému "ombudsmana", který již byl Soudním dvorem EU zamítnut. Zdá se být zřejmé, že tento výkonný orgán by nepředstavoval "soudní nápravu", jak požaduje Listina EU.
Rozhodování "soudem" je již zakotveno v exekutivním řádu. Uživatelé budou muset vznášet problémy u vnitrostátního orgánu v EU, který je následně vznese u vlády USA. Vláda USA nepotvrdí ani nevyvrátí, že uživatel byl sledován, a pouze informuje uživatele, že buď k žádnému porušení nedošlo, nebo že bylo napraveno (viz oddíl 3 písm. c) bod E evropského výnosu). Tím je také možnost odvolání zbytečná, protože se prostě není proti čemu odvolávat, pokud uživatel dostal tuto odpověď s gumovým razítkem. Oddíl 3 písm. i) bod d) bod H dokonce zachází tak daleko, že upřesňuje, co "soud" odpoví - bez ohledu na vaše argumenty nebo případ:"přezkum buď nezjistil žádné pokryté porušení, nebo Soud pro ochranu osobních údajů vydal rozhodnutí vyžadující odpovídající nápravu"
Max Schrems, předseda noyb.eu:"Návrh musíme podrobně prostudovat, ale na první pohled je jasné, že tento "soud" prostě není soudem. Listina obsahuje jasný požadavek na 'soudní nápravu' - pouhé přejmenování nějakého orgánu pro stížnosti na 'soud' z něj skutečný soud neudělá. Pro posouzení, zda může vyhovět právu EU, budou důležité i podrobnosti řízení."
Další zkoumání a případné napadení. noyb a jeho partneři budou v následujících dnech dokumenty podrobněji analyzovat a v následujících dnech a týdnech vydají podrobnou právní analýzu. Pokud rozhodnutí Komise nebude v souladu s právem EU a příslušnými rozsudky Soudního dvora EU, podá noyb pravděpodobně další žalobu k Soudnímu dvoru EU. Mezitím bude muset americký kongres v roce 2023 znovu schválit zákon FISA 702, což by případně umožnilo zákonodárci USA zavést smysluplná omezení, která by respektovala práva na soukromí osob mimo USA.
Max Schrems:"Tento balíček budeme podrobně analyzovat, což zabere několik dní. Na první pohled se zdá, že základní otázky nebyly vyřešeny a dříve či později se vrátí k Soudnímu dvoru EU."
Země s podobnou ochranou soukromí nemohou vytvořit stabilní dohodu? Nezdá se logické, že dvě demokratické země, které se obě shodují na základních právních zásadách ochrany soukromí, pravděpodobně vyprodukují třetí chybnou dohodu v řadě:
Čtvrtý dodatek americké ústavy zakotvuje právo na soukromí a vyžaduje, aby pro jakýkoli odposlech existoval pravděpodobný důvod a soudní souhlas. Stejně tak Soudní dvůr EU vyžaduje, aby sledování bylo cílené a aby existovalo soudní schválení nebo přezkum podle Listiny základních práv EU.
Jediný rozdíl zřejmě spočívá v tom, že zatímco EU považuje soukromí za lidské právo, které se vztahuje na každého člověka, čtvrtý dodatek se vztahuje pouze na občany USA nebo osoby s trvalým pobytem. Podle názoru USA nemají Evropané žádná práva na soukromí. FISA 702 využívá tohoto rozdílu v americkém právu a umožňuje sledování, které je podle čtvrtého dodatku nezákonné - pokud není cílem žádný Američan.
Max Schrems:"Je úžasné, že se EU a USA skutečně shodují na tom, že k odposlechu je třeba pravděpodobný důvod a soudní schválení. USA však zastávají názor, že cizinci nemají právo na soukromí. Pochybuji, že USA mají budoucnost jako světový poskytovatel cloudu, pokud osoby mimo USA nemají podle jejich zákonů žádná práva. Je pro mě rozporuplné, že Evropská komise pracuje na dohodě, která akceptuje, že Evropané jsou občany "druhé kategorie" a nezaslouží si stejná práva na soukromí jako občané USA."
Americké podniky se nemusí řídit nařízením GDPR. Zarážející je, že Evropská komise nepožadovala, aby takzvané "zásady štítu na ochranu soukromí" byly sladěny s GDPR, které platí od roku 2018. Zásady jsou z velké části stejné jako předchozí zásady "bezpečného přístavu", které byly vypracovány v roce 2000 a budou se používat i v novém rámci. To znamená, že americké podniky mohou i nadále zpracovávat evropské údaje, aniž by musely dodržovat GDPR. Nepotřebují například ani právní základ pro zpracování, jako je souhlas. V rámci štítu na ochranu soukromí musí americké společnosti uživatelům nabídnout pouze možnost odhlášení. A to i přesto, že Soudní dvůr EU zdůraznil, že v USA musí existovat "v zásadě rovnocenná" ochrana.
Další kroky. Nyní, když USA vydaly své prováděcí nařízení, bude muset Evropská komise vypracovat tzv. rozhodnutí o přiměřenosti podle článku 45 GDPR. Po vydání návrhu rozhodnutí musí Komise vyslechnout Evropský sbor pro ochranu osobních údajů (EDPB), jeho závěry však není vázána. Kromě toho musí být vyslechnuty evropské členské státy, které by mohly dohodu zablokovat. Tento proces může trvat několik měsíců. Ani negativní stanoviska EDPB a členských států však nejsou pro Komisi závazná. Jakmile bude rozhodnutí zveřejněno, mohou se o něj společnosti opírat při zasílání údajů do USA a uživatelé jej mohou napadnout prostřednictvím vnitrostátních a evropských soudů. To se neočekává dříve než na jaře 2023, i když původně se počítalo s podzimem 2022.
