noyb vítá včerejší hlavní rozhodnutí německého Spolkového soudního dvora o nárocích v souvislosti s incidentem týkajícím se ochrany osobních údajů ve společnosti Facebook
Autorská práva k obrázku v záhlaví výše: Steffen Prößdorf, CC BY-SA 4.0 , via Wikimedia Commons
- Tisková zpráva BGH (v němčině)
- Video s rozsudkem (v němčině)
- Reportáž německé veřejnoprávní televize ZDF o rozsudku (v němčině)
Prohlášení Maxe Schremse.
Max Schrems: "Navzdory jasným ustanovením v GDPR a několika rozsudkům Soudního dvora EU německé soudy pravidelně odmítají náhradu škody v případech ochrany údajů. Jsme rádi, že se BGH nyní postavil na zadní a uvedl německou judikaturu do souladu. Právní diskusi v Německu dosud ovládali podnikoví právníci a některé soudy se nechaly ovlivnit jejich primitivními teoriemi a rychle zamítaly ošemetné případy GDPR. V důsledku toho se Německo stalo celoevropským problémem pro případy ochrany údajů."
Německé soudy a literatura zatím mimořádně nepřátelské vůči GDPR. V Německu má právní literatura na soudy velký vliv. V oblasti ochrany osobních údajů jsou však na straně podniků téměř jen specializovaní právníci. Také výzkum v oblasti digitálních práv je v alarmující míře stále častěji zadáván a placen podniky - často aniž by to bylo odpovídajícím způsobem zveřejněno. Na pozadí těchto skutečností vzniklo odvětví, které stále vytváří strohé teorie, proč by měly být žaloby podle GDPR zamítnuty nebo proč náhrada škody za porušení ochrany osobních údajů prakticky neexistuje.
Například v Německu byl vynalezen "práh významnosti", načež soudy zamítly mnoho případů náhrady škody způsobené GDPR jako "nevýznamné". Tuto teorii přijaly i rakouské soudy, ačkoli GDPR pro ni nenabízí žádný základ. Teprve Soudní dvůr EU tomu učinil přítrž(C-300/21 Österreichische Post). Nicméně některé německé soudy takové případy opakovaně zamítly, a to v rozporu s rozhodnutím SDEU.
Porušení soukromí je "primární škodou". Vyčíslení škody je často obtížné, když práva nejsou přímo "měřitelná". V jiných oblastech než v oblasti ochrany údajů to však není důvodem pro nepřiznání náhrady škody. Například v mediálním právu může být urážka stejnou "škodou" jako bolest ze zlomené nohy. V jiných oblastech se soudy postupně dopracovaly k tomu, jaká náhrada škody je přiměřená. V některých zemích EU to vedlo také k vypracování neformálních "tabulek zlomů" pro nároky na náhradu škody.
"Sekundární škoda" je nezávisle na tom způsobilá k odškodnění. Škodu na základním právu na ochranu údajů lze rovněž oddělit od "sekundární škody". Například lze utrpět újmu již v důsledku protiprávního zveřejnění nemoci. Pokud člověk následně kvůli zveřejnění přijde o práci, jedná se o druhou, samostatnou sekundární škodu - která je způsobilá k náhradě samostatně. Podnikoví právníci dosud důsledně odmítali, že by samotné základní právo na ochranu údajů bylo škodou, a soustředili se na (vzácnou a obtížně prokazatelnou) sekundární škodu.
Shrnutí rozhodnutí: Spolkový soudní dvůr ve svém včerejším hlavním rozhodnutí rozhodl, že pouhá ztráta kontroly nad vlastními osobními údaji může představovat škodu, kterou lze podle GDPR nahradit, pokud je tato škoda způsobena porušením GDPR. Německý nejvyšší soud tak navázal na judikaturu Soudního dvora EU (viz(C-200/23). Další nepříznivé důsledky, jako je konkrétní zneužití údajů nebo jiné negativní důsledky, se k přiznání náhrady škody subjektům údajů podle GDPR nevyžadují. I když se BGH zabýval konkrétně porušením ochrany údajů na Facebooku, lze tvrzení v rozsudku pravděpodobně použít i na jiné scénáře, kdy jsou subjekty údajů protiprávně zbaveny kontroly nad svým soukromím.
