GDPR umožňuje šest právních základů pro zpracování osobních údajů. V případě Meta v. Bundeskartellamtdnes Soudní dvůr EU rozhodl o všech z nich - čímž dále upřesnil výklad GDPR. Soudní dvůr EU do značné míry zavřel společnosti Meta dveře k používání osobních údajů nad rámec toho, co je nezbytně nutné k poskytování základních produktů (např. zasílání zpráv nebo sdílení obsahu) - veškeré další zpracování (jako je reklama a sdílení osobních údajů) vyžaduje svobodný a spravedlivý souhlas uživatelů.
- Rozsudek ve věci Německý a Francouzštině
- Tisková zpráva Soudního dvora EU
- Předchozí rozhodnutí EDPB vedoucí k pokutě ve výši 320 mil
- Základní informace o přístupu společnosti Meta k "vynucenému souhlasu"
- Pozadí přechodu společnosti Meta na "oprávněný zájem"
První prohlášení. noyb musí ještě prostudovat podrobnosti tohoto rozsáhlého rozsudku. Z živého čtení rozsudku se zdá, že společnosti Meta/Facebook bylo zakázáno používat cokoli jiného než souhlas pro klíčové operace, na kterých se spoléhá, aby dosáhla zisku v Evropě.
Max Schrems:"Rozhodnutí Soudního dvora EU vítáme. Dále objasňuje, že Meta nemůže GDPR jednoduše obejít pomocí několika odstavců ve svých právních dokumentech. Bude to znamenat, že Meta musí žádat o řádný souhlas a nemůže využívat svého dominantního postavení k tomu, aby nutila lidi souhlasit s věcmi, které nechtějí. Bude to mít také pozitivní dopad na probíhající soudní spory mezi společnostmi noyb a Meta v Irsku."
Společnost Meta chtěla "obejít" GDPR. Ustanovení čl. 6 odst. 1 GDPR umožňuje šest právních základů pro zpracování údajů, z nichž jedním je souhlas podle čl. 6 odst. 1 písm. a), ale společnost Meta chtěla požadavek na souhlas obejít prostřednictvím ostatních pěti právních základů. Soudní dvůr EU se zabýval v podstatě všemi z nich - v rozsudku citoval čl. 6 odst. 1 písm. a) až po písm. f). Společnost Meta se snažila obejít požadavek souhlasu se sledováním a online reklamou především argumentem, že reklamy jsou součástí "služby", kterou smluvně dluží uživatelům. K údajné změně právního základu došlo přesně o půlnoci 25. května 2018, kdy GDPR vstoupilo v platnost. Takzvaná "smluvní nezbytnost" podle čl. 6 odst. 1 písm. b) je obvykle chápána úzce a umožňovala by např. internetovému obchodu předat adresu poštovní službě, protože je to nezbytně nutné k doručení objednávky. Společnost Meta však zastávala názor, že může do smlouvy přidat pouze nahodilé prvky (např. personalizovanou reklamu), aby se vyhnula možnosti souhlasu ano/ne pro uživatele.
Max Schrems:"Místo toho, aby měli možnost 'ano/ne' pro personalizovanou reklamu, prostě přesunuli ustanovení o souhlasu do smluvních podmínek. To je nejen nespravedlivé, ale také zjevně nezákonné. Nevíme o žádné jiné společnosti, která by se snažila ignorovat GDPR tak arogantním způsobem."
Neuspěl ani přechod společnosti Meta na "oprávněný zájem". Po rozhodnutí EDPB, který zakázal "obcházení" podle čl. 6 odst. 1 písm. b), přešla společnost Meta letos na jaře k čl. 6 odst. 1 písm. f) GDPR. Zdá se, že Soudní dvůr EU zmařil i naděje společnosti Meta na pouhý přechod k takzvanému "oprávněnému zájmu" na reklamě podle čl. 6 odst. 1 písm. f) GDPR. Ačkoli SDEU nevyloučil, že oprávněný zájem může existovat (např. pro bezpečnost sítě), rozsudek objasňuje, že neexistuje žádný "oprávněný zájem", který by převážil nad právy uživatelů, když se správci snaží poskytovat reklamu. To v podstatě omezuje jakéhokoli správce v EU v provozování personalizované reklamy jinak než na základě svobodně uděleného souhlasu (ano/ne).
Max Schrems:"Je to obrovská rána pro společnost Meta, ale také pro ostatní společnosti poskytující online reklamu. Vyjasňuje se tím, že různé právní teorie tohoto odvětví, které umožňují obejít GDPR, jsou neplatné."
